Příběh hanácké vesnice

Výběr jazyka

Obsah

BŘEST SE PŘEDSTAVUJE

O životě každého jednotlivého člověka by se dal napsat poutavý román, tím spíše o životě takového celku, jako je celá obec. Takový kolektiv se skládá z množství osudů lidí a navíc je rozběhnut do ohromného časového prostoru, ba lze mluvit o jisté nesmrtelnosti. My se chceme v této drobné knížce zamyslet při příležitosti významné historické události, jakou je 850 let trvání obce od prvního písemného dokladu o její existenci, nad ději, které tu probíhaly, nad, její živou současností i perspektivami do budoucnosti, nad osudy lidí. Dovolte, vážení čtenáři, abychom vám ji představili. Jmé-no Břest nepůsobí žádné potíže s výkladem. Břest je starší název pro jilm polní. Původně se osada asi jmenovala U břesta, předložka se odsunula. Podobný název má obec Břestek u Uherského Hradiště, Břeštany v Čechách i další obce. Pro zajímavost uveďme i dva slavné jmenovce této obce - na východě, v Sovětském svazu je to Brest, dříve Brest Litevský, město se 162 000 obyvateli kterému za statečnou obranu pevnosti v r. 1941 byl v r. 1965 udělen titul „pevnost hrdina". Do světové historie vešlo toto město v březnu r. 1918 nebla-hým mírem brestlitevským. Francouzský Brest, přístavní pev-nost, má 186 000 obyvatel. Náš Břest má s uvedenými jme-novci ještě jinou, významnou souvislost. Během druhé světo-vé války docházely do Břestu omylem nacistické dopisy ur-čené do francouzského nebo do okupovaného sovětského Brestu. Pracovníci břestské pošty je zadržovali a ničili, pro-tože jejich obsah ohrožoval francouzské a sovětské vlastence. Chceme-li naši obec představit, je nezbytné dále uvést, že leží 7,15 km na severoseverozápad od Kroměříže. Na trati Břeclav - Přerov je to první stanice za Hulínem vzdálená od tohoto města 4 km. Má silniční a autobusové spojení s Kroměříží, Přerovem a Hulínem. Silnicí je spojena také s Němčicemi. Počtem obyvatelstva i rozlohou patří mezi nej-větší hanácké obce. Po stránce přírodovědné je Břest a jeho katastr charak-terizován zejména tím, že leží v široké Moravní nivě, v typické hanácké rovině, v nadmořské výšce 195 až 203 m. Průměrná roční teplota 8 - 9 °C je nejvyšší v okrese, průměrné roční srážky činí přes 600 mm, což odpovídá průměru v Hornorno-ravském úvalu. Půda je tu pro zemědělskou výrobu velmi dob-rá, v podloží se nacházejí hluboké nánosy štěrkopísku, na nichž je dávnými a dlouhověkými záplavami nanesen půdní typ zvaný nivní půda. Řadí se do oblasti řepařské. Pro život obce má značný význam řeka Moštěnka, která protéká asi ✓e vzdálenosti 1 km na západ od obce a vlévá se severně od Kroměříže do Moravy. Moštěnka velmi často na jaře a někdy v létě zaplavovala široké okolí. V r. 1901 byla regulována a od r. 1905 se začalo s odvodňováním zamokřených polí. Obcí protéká jižním směrem potok s poetickým jménem Sto-nač, dnes všude upravený; za Bílany na něm byla zřízena státní přírodní rezervace. Štěrkopisky jsou zdrojem podzemní pitné vody, která je u Břestu zachycována a rozváděna až do Kroměříže a Chropyně. Na pravém břehu Moštěnky se prostí-rá Břestský les v délce přes 2 km; dříve byl mnohem roz-sáhlejší. V okolí bylo a je dosud hodně luk a pastvisek. Lípy kolem kostela jsou památkově chráněny jako příklad typic-kého ozeleňování obcí v dřívějších dobách. V Břestě žijí Hanáci, obec je odedávna čistě česká. Ha-nácké nářečí je dnes značně setřeno.

NAHLÉDNEME ZA OPONU VĚKŮ
Území, na němž se Břest rozkládá, a jeho okolí bylo nepo-chybně osídleno už v předhistorické době. Předpoklady pod-miňující poměrně intenzívní pravěké osídlení tohoto území byly dány především příznivými klimatickými podmínkami, charakterem půd a celkovým reliéfem krajiny. Počátky osídle-ní spadají do poslední doby ledové, tj. asi do 30. až 25. tisí-ciletí před naším letopočtem. Ojedinělé nálezy v podobě po-zourkových nástrojů, dokládající pobyt pravěkého lovce, známe z okolí Chropyně a katastru Hulína. V mladší době kamenné pronikají na naše území zemědělské kmeny, vyh!e-dávající úrodné sprašové půdy. Doklady známe z Chropyně a jejího okolí, a to v podobě nálezů několika hlazených sekerek a vrtaných sekeromlatů. Podobné nástroje, sloužící pravděpodobně k opracování dřeva o primitivní kultivaci půdy, byly nalezeny také na katastru Skaštic a Žalkovic. Ze sklonku mladší doby kamenné a počátku doby bronzové pochází z nedalekých Žalkovic v trati ,vápenky" několik hrobů patřících lidu s kulturou zvoncových pohárů. V době bronzové se osídlení koncentrovalo spíše do pahorkatinných oblastí, min-io říční nivu Moravy. Až teprve v mladší době železné shledáváme pozůstatky keltských sídlišť na Chropyňsku a v po!oze zvané „na mrtvých" u Žalkovic.

O slovanském osídlení Břestu a jeho nejbližšího okolí nemáme zatím bezpečných do'cladů. Trať zvaná „díly v náspích", považovaná archeologem I. L Červinkou, břestským rodákem, a Fr. V. Peřinkou za 'možné slovanské velkomoravské hradiš-tě, zatím neposkytla přímých dokladů potvrzujících tuto hy-potézu. Četné doklady slovanského osídlení velkomoravskými Slovany však známe z několika míst na Hulínsku a stopy sídlišť z 9. - 11. století známe ze Žalkovic. Koncentrace slo-vanského osídlení v okolí Hulína nevylučuje existenci vý-z -iamnšišího centra - hradiště snad právě zde, případně v prostoru moravní nivy mezi Kroměř-íží a Chropyní. Nepochybně patří Břest mezi nejstarší obce, a to nejen našeho okresu. S oprávněnou hrdostí si dnes připomínáme první dochovanou a známou písemnou zmínku o jeho existen-ci. Stalo se tak vydáním proslulé listiny olomouckého bisku-pa Jindřicha Zdíka v r. 1131, tedy před 850 lety, v níž je mezi pil ?mi obcemi jmenován r Břest. Tento biskup, syn kronikáře Kosmy, hrál velice významnou úlohu v dlouhých, neblahých, válečnými událostmi provázených sporech o trůn mezi Pře-myslovci; zúčastnil se také křížové výpravy proti Slovanům polabským. Vydáme se nyní na procházku staletími a vzpomeneme aspoň některých významných událostí týkajících se Břestu. Osadu původně zeměpanskou daroval pán Moravy, markrabě Vla-dislav Jindřich, nově zakládanému klášteru velehradskému. R. 1228 mu toto vlastnictví potvrdil Přemysl Otakar I. Klášter však špatně hospodařil, a tak se setkáváme s tím, že toto své zboží velmi často dával různým pánům do zástavy nebo dokonce prodával a pak zase vykupoval, až r. 1550 je ztratil definitivně. Tehdy koupil Břest - se svolením krále Ferdi-nanda - pan Václav z Ludanic, pán Chropyně. Ludanicové patřili k nejmocnějším a nejbohatším rodům v naší vlasti. Václav z Ludanic byl zemským hejtmanem a na sněmu v Brně r. 1550 velice statečně, hájil náboženskou svobodu proti králi Ferdinandovi. „Dříve Morava v ohni a popeli zahyne, než aby trpěla nějakého u víře nucení", prohlásil ve své historic-ké řeči. Břestští poddaní však neměli s tímto pánem dobré zkušenosti a vedli s ním několikrát spory protože je utisko-val robotami i jinak R. 1570 se chtěl dokonce břestský fojt (rychtář) raději vystěhovat, ale nebylo mu to povoleno. Po smrti Václava z Ludanic prodala jeho dcera Břest a Žalko-vice panu Hanuši Haugvicovi z Biskupic, pánu rovněž moc-nému, který získal i Chropyň a byl také zemským hejtmanem. Později se dostal Břest do majetku rodu Pražmů z Bílkova na Bílovci. U jednoho pána z tohoto rodu, Viléma Pražmy, se zase zastavíme. Jak uvidíme i dále, byli obyvatelé Břestu odedávna lidé pevní, stateční a bojovní při hájení svých práv, práv Oddaného lidu proti mocným tohoto světa. Pro-levilo se to jistě i za husitské revoluce, ale doklady o tom máme například z r. 1610, kdy vedli spor s Vilémem Pražmou, a to bylo riskantní, protože když poddaní při prohráli, byli trestáni vězením, když vyhráli, pánovi se nestalo nic. S Praž-mou spor prohráli, ale to je neodradilo, piávě naopak.

BŘESTSKÉ REBELIE
Rebelie, ke kterým došlo v Břestě v 17. století, v lecčems připomínají slavné Psohlavce. Břestští hájili práva sociální svobodu svědomí. Ve své většině se hlásili k českobratrství ovlivněnému kalvínstvím a lutersvím. Když v r. 1619 povstali proti Ferdinandovi čeští a moravští stavové, odňali olomouc-kému kardinálovi Dietrichštejnovi statky a vypudili ho ze ze-mě Při návštěvě krále Fridricha Falckého na Moravě daro-✓ali Chropyň s Břestem a Žalkovicemi královně Alžbětě. Krá-lovnini úředníci pak dali poddaným na vůli, aby se přiznali svobodně I< víře katolické, kalvínské nebo luterské. Všechny dědiny se hlásily ke katolictví, pouze Břest a Žalkovice k lu-terství. A katolického faráře dokonce vyhnali z obce. Po bitvě na Bílé hoře byly zabavené statky ovšem vráceny kardiná-lovi, který proslul jako tvrdý bojovník za protireformaci a ger-manizátor. Břestským se pomstil tím, že jim odňal jejich les. Po kardinálově smrti se obyvatelé Břestu a Žalkovic posta-✓ili opět na odpor proti vrchnosti a nepomohla ani pouta a vězení. Obě obce vypravily své posly do Vídně k císaři Ferdinandu H., získaly si za 1 000 tolarů jakéhosi zastánce a skutečně dosáhly toho, že jim císař 31. října 1637 potvrdil stará privilegia získaná od dřívějšího pána. Situace v celé naší vlasti se však vyvíjela krajně nepříznivě, robota přituho-vola, a tak v r. 1650 se Břestští vzbouřili, domáhali se vrácení lesa, svých privilegií a hlásili se k luterství. Zato dal vrchní kroměřížský regent biskupských statků Reiter z Hornberka vsadit pět břestských sedláků do věže. Známe je jmény. Byli to: Jan Špaček, Jan Matinoha, Jan Hladil, Pavel Škarda a Pavel Dočkal. 25. července je sice propustil, ale za každého z nich se museli zaručit dva břestští sousedé jako rukojmí, že rebelanti budou vykonávat roboty a že z gruntu nesběh-nou. Zřejmě to nepomohlo, proto regent všech pět vypověděl z obce a dosadil na pusté statky na panství chrlickén-). Dalších 10 sousedů přinutil, aby zaručili, že na opuštěné grun-ty najdou nové hospodáře a že rebelanti budou na novém místě pinit uložené ,povinnosti. Stejně byl potrestán i Martin Kratochvíle ze .Žalkovic. Břestští a Zalkovští se ani teď ne vzdali a v květnu 1651 vypravili nové posly k císaři, dali jim peníze na advokáta a záruční revers, že se všichni za ně pině postaví. Tentokrát nepochodili a dokonce je regent do-nutil, aby mu vydali císařské potvrzení privilegií z r. 1637. Břestští to žalovali zástupci biskupa Italu Castellemu, ale ten jim ani neodpověděl. Ještě r. 1657 se rebelanti obrátili se žalobou na svého pána - biskupa, kterým byl od r. 1655 člen habsburského rodu arcikníže Leopold Vilém, který byl bez kněžského svěcení biskupem v pěti biskupstvích a správ-cem Belgie, dostával vysokou císařskou apanáž a další tisíce zlatých od moravských stavů - a ani to mu nestačilo. Arci-kníže samozřejmě žadatele definitivně odmítl, vždyť noví mocipáni se už cítili - po bitvě na Bílé hoře - opět v sedle. Svých práv se Břestšti nezřekli nikdy - ještě v r. 1776 se znovu domáhali svého lesa, byť opět marně. Důležité ovšem je, že vzpomínka na tyto rebelie se uchovávala po staletí, posilovala odpor lidu proti nenáviděnému panstvu a žije do-dnes ve vyprávění dnešních břestských občanů, i když neúpl-ně a zčásti zkresleně, proto ji touto kapitolou upřesňujeme a oživujeme.

KONEC FEUDALISMU A ÚSVIT NOVÉ DOBY
Zdá o se, že moc katolické církve a feudálů, panství vítězů Bílá hory je upevněno navždy. Za Dietrichštejna byla většina cřbyvatel Břestu nekatolická a ani jezuité, ani katoličtí fa-ráři si se svými odpůrci nedovedli poradit. Fara, o které je první zmínka Ic r. 1517, byla valašskými rebely r. 1620 úpině pobořena a farníci sympatizující s rebely se neměli k tomu, aby ji opravil'. Ještě o sto let později se proti nutným opra-vám bouřili. Postupně však přece jen protireformace vítězila. Robota se stáva:a nesnesitelnou. V polovině 18. století ro-botovali sedláci po třech dnech týdně potahem, podsedníci pěšky jednou osobou o později robota ještě přituhovala. Dal-ším zatížením byly pro zemědělce farské desátky; každý de-sátý snop ze rži, pšenice, ječmene a ovsa se musel odevzdá-val. Poddaní byli také povinni dávat vrchnosti naturálie, hu-sy, slepice, vejce. Nejtíživější byly i ůzné dávky peněžní. Kro-mě p7esně stanovených povinnosti byly občas vymáhány dáv-ky mimořádné, když například očekávala biskupská vrchnost zvláštní návštěvu, nebo daň turecká, vybíraná na úhradu ná-kladů na války s Turky. Roboty při rybnících, při stavbách a opravách zámků, mostů se vykonávaly tak dlouho, až se žádané dílo udělalo. Nejen pole a stavby, i lidé byli majetkem vrchnosti; bez povolení se nesměli stěhovat, ženit a vdávat, vstupovat do učení a na studia Každy sedlák mohl být svého gruntu zbaven. Po jeho úmrtí mohla vrchnost dát grunt komu chtěla, teprve později se za jisté platy tohoto práva zvaného odúmrť vzdávala. Poddaní museli také povinně kupovat v ur-čeném množství některé výrobky panského hospodaření, tak zejména pivo, víno, ryby, sýry. Postihla-li poddaného pohro-ma, zbývalo jediné - žebrota, „ptaní svaté almužny", jak se tehdy říkalo. Koncem 18. století se však objevují některé změny, které jsou prvními záblesky nové doby. Počíná rozklad feudálního hospodářskospolečenského zřízení a s počátky kapitalismu nastává jisté uvolnění feudálních pout. Změny ve výrobních silách a vztazích nebudeme sledovat podrobněji, poukážeme jen na zrušení nevolnictví a toleranční patent r. 1781. Neka-tolictví přetrvalo v Břestu - na rozdíl od severovýchodních oblastí našeho okresu - jen v nepatrné míře, zato však re-belantská touha po spravedlivějším společenském řádu se projevila v 19. století pinou silou, vždyť právě Břest a sou-sední žalkovice se staly přímo centry hospodářského, soci-álního a kulturního pokroku. V žalkovicích je to pokroko;gý rychtář Bradík a zejména Jan Ohéral, jeden z prvních prů-kopníků socialismu v naší vlasti, vydavatel Týdeníku. Z jeho podnětu se 16. dubna 1848 sešlo v Břestě shromáždění sed-láků, kteří vypracovali usnesení žádající revoluční požadavky, kromě rovnoprávnosti češtiny s němčinou i úpinou svobodu slova, tisku, zrušení roboty a všeho, „čím byl lid zavázán ma-jitelům panství", dále zejména samosprávu obcí. Jan Ohéral byl účastníkem slavného kroměřížského sněmu národů Ra-kouska, který zasedal v kroměřížském zámku od 22 listopa-du 1848. Třebaže tento sněm byl 7. března následujícího roku rozehnán vojskem, když se moc císaře a vládnoucí třídy opět na čas upevnila, zůstává přece důležitým historickým mez-níkem v historii Evropy.

BŘEST V OBDOBÍ VRCHOLÍCÍHO KAPITALISMU A PO VELKÉ ŘÍJNOVÉ SOCIALISTICKÉ REVOLUCI Dobré půdní a klimatické podmínky, houževnatost a po-krokové smýšlení, smysl pro užitečné novoty obyvatel Břestu přinášely své plody. Sedláci se vzmáhali, začali se vykupovat z roboty, a když byla robota zrušena, zbavila se většina sed-láků dosti velkého výkupného, které mohlo být umořováno po dvacet let, naráz. Břest začal být široko daleko znám chovem koní, červenostrakatého skotu, úspěchy v pěstování zemědžlských plodin. Škola, původně farní, byla založena snad už v 17. století, první zprávy jsou k r. 1789. Stála u kostela, škola a hospoda byra v témže domě. V r. 1804 byla upravena stará kovárna na škotu (později pošta). R. 1870 byla upravena bývalá hos-poda Jana Horáka na dvojtřídku. R. 1904 postavena nová budova pro tro;třídku. V r. 1923 byla zřízena újezdní měšťon-ska škola, v letech 1922 - 25 se dočkala přístavby. V r. 1926 byla otevřena zimní lidová hospodářská škola pro Břest a okolí. Podobně jako v nedalekých Skopalíkových Záhlinicích se i v Břestu záhy pěstovalo a upevňovalo spolčování a druž-stevní myšlenka. Už v r 1871 vzniká čtenářský a pěvecký spolek Vlastenec s pěknou knihovnou, v r. 1891 všestranně aktivní sbor dobrovolných hasičů, v r. 1896 družstvo chova-telské, v r. 1897 rolnicko-občanská záložna, od r. 1908 hos-podářský spolek, 1911 Sokol, později Orel. Byla tu tři druž-stva mláticí a od r. 1915 družstvo šlechtitelské. Průmyslové podnikání je zastoupeno méně výrazně. Nej-větší význam má mlýn na Moštěnce na kraji Břestského lesa. Byl tu odedávna Od r. 1675, snad už od dřívějška, se na něm držel rod Otáhalů. R. 1807 vznikl nad osadou větrný mlýn „povětrného mlynáře" Jana Smetany. Dále tu byla olejna od r. 1848 do r. 1875, pivovar, cihelna (1911) i výrob-na syrečků (1911), lihovin (1924), ovocných a zeleninových konzerv a polévkového koření Pikas (1935 - 1939). Železniční zastávka byra zřízena r. 1908. Sociální poměry se po zrušení roboty měnily a vesnická společnost se třídně dále diferencovala, sociální rozdíly se prohlubovaly. Na jedné straně velcí a střední rolníci (pololá-níci, podsedníci), uprostřed drobní rolníci - chalupníci a na druhé straně vesnická chudina. Velcí a střední rolníci měli 1 - 2 čeledíny - pacholky a 1 - 2 děvečky, případně ještě m!adšího pohůnka. Majetnější sedláci dále bohatli bezohled-ným vykořisťováním čeledi, bezzemků a také drobných rol-níků, kteří byli na nich závislí, poněvadž potřebovali jejich po-moci potahy, později i stroji, a tuto pomoc jim museli odpra-covat tím, že se dřeli na jejich polích. Drobní rolníci a bez-zemci žili někdy lépe, většinou ale tak, že to bylo pod dů-stojnost člověka. Poněvadž byli od sebe odděleni a jejich informovanost o socialistických proudech byla na slabé úrov-ní, bylo poměrně snadné udržovat je mnohem déle než dělnic-tvo v neuvědomělosti o jejich lidských právech a možnostech boje za ně. Marxistické myšlenky, dělnické hnutí a zejména Velká říjnová socialistická revoluce ovlivňovaly sice i ves-nickou chudinu, avšak z Břestu - obce bohatých a pyšných sedláků - nemáme o průkopnících socialismu dlouho po-drobnějších zpráv. V prvních volbách po převratě v r. 1919 Icandidovaio sice i sdružení chalupníků a malorolník() a soci-ální demokracie získak:i nejvíce hlasů, avšak po zradě této strany v r. 1920 a v době dočasné stabilizace kapitalismu dokázala reakce opět pině ovládnout situaci, jak ukazuje tabulka o volebních výsledcích. Volební výsledky: rok vol. ČSL ČSD AGR ŽOS HUS KSČ ČNS ČND 1929 641 288 143 116 51 16 15 6 2 1935 691 238 70 213 66 - 33 12 31

V mnol-u:ch jiných obcích našeho okresu se Komunistická strana Československa, jediný skutečný bojovník za práva lidu a socialismus, uplatňovala na př-ledních místech, neboť tam byl více rozvinut místní průmysl nebo více obyvatel do-jíždělo za prací do továren. Někde ovlivnil situaci i vynika-i lící, nesmírně obětavý místní stranický funkcionář. Avšak počet hlasů, odevzdaných v Břestě v r. 1929 a zvláště v roce 1935 pro KSČ, svědčí o tom, že i tu byli lidé, kteří se dovedli správně orientovat. Vzácným dokumentem o společenských poměrech za bur-žoazní republiky jsou vzpomínky Teodoro Straky, ředitele břestské školy v letech 1928 - 1936. Píše v nich: Když moje matička uslyšela, že se mám stát ředitelem v Břestu, varovďa mne. Vzpomínala, jak byla zamlada na svatbě v Břestu. Při svatební veselici v hostinci U slovan-ské lípy se „Břesfáci" - nesvatebčané rozdováděli tak, že z oken prvního poschodí ,/yhazovali na náves prázdné sudy od piva a nebezpečně ohrožovali svatebčany. Já jsem se o furiantství Břestských dokonale přesvědčil. Bylo to v době řepné konjunktury, kdy cukrovary vyplá-cely 28 Kč za metrák a kdy Břest „žil". Klidně mohl proto bohatý sedlák za jediný večer utratit ve vinárně U Dohnalů v Přerově - bez výčitek svědomí - tisícovku. Vždyť za do-vezenou řepu mu cukrovar v Hulíně vyplatil takových „táců" třicet.

Řepa byla nejdůležitějším předmětem zájmu a debat ne-jen doma, ale hlavně v hospodě. Na vše ostatní se dívali lhostejně, ba sp-a•ra. jednou týdně, v sobotu, jsem si zašel do obecní hospody, jež trůni'a uprostřed návsi s kostelem a poštovním úřadem. Chtěl jsem tak být s občany ve styku. Jednou jsem vyprávěl - pozornosti spolustolovniků -o krásách Zdounecka, kde jsem předtím působil, o krásách Chřibů. „A majó tam, pane ředitel, sto metráků po měřici?" přeťal mou chva:ořeč na Zdounky břestský obecní pokladník. „To ovšem nemají", odpověděl jsem. Rozuměl jsem, že stréček má na mysli řepu. „Tož co po ničem", odbyl pantáta zdounec-kou romantiku, zhluboka se podíval do půllitru, přehodil nohu přes nohu a ze své gypsovky vypustil několik hustých ob-láčků dýmu k začouzenému hospodskému stropu. Už jsem se pak nikdy nechlubil přirodními krásami Chřibů. Nejbohatší občan Břestu, který měl ovšem příjmy i od-jinud, byl odhadován na dobrých dvacet tisíc m.sičnílio příjmu. A tak - jednou měsíčně - se obklopil „demokratic-ky' železničními zaměstnanci, chalupníky a čeledíny, zkrátka lidmi s prázdnými kapsami, ale s dobrým žaludkem a s no-torickou žízní, usedl s nimi ke stolu a teď: „Jezte, pijte, kuřte a zpívejtel" A jeho „hosté" snědli vše, co bylo ve Vo-dicově kuchyni a spížce, střídali pivo s vínem, připíjeli likéry na zdraví a z krabiček mizely cigarety jak z jara sníh. Hos-tinský Vodica, poctivý chalupník, neztratil smysl pro rozum-né šetření, ani když se octl na pár let ve funkci výčepního U slovanské lípy. „Na tento, nač je vám to," krotil proto pi-jáky v jejich vášni a stával se tak obhájcem hostitelovy kap-sy. „Kolik to dělá?", ptá se ten pán, když se Vodica už hrozil bohapusté útraty. ,Už sedm set". „Teprve'? Chlapci, pijte dál!" A pilo sel Pod tisícovku nesměla útrata klesnout. Než ani stometrákové výnosy po měřici, ani 28 korun za me-trák řepy neudržely některé sedláky na gruntech jako maji-tele. Stovkové, ba i tisícové prohry v kartách, bravurní za-palování cigaret stovkami způsobilo, že se z některých sed-láků takřka přes noc stali pouzí nájemci polí, která byla do-sud jejich majetkem a která nyní patřila mazanému advoká-tovi. Na čtyři sta měr polí takto skoupil a bývalé majitele nechal na nich jako pachtýře hospodařit. Břest většinou o těchto transakcích ani nevěděl. Dnes pantáta zapaloval memfisky stovkami, zítra, když už nebylo řepné konjunktury, byl rád, když získal dovoz uhlí z nádraží clo školní budovy -za korunu metrák. Za doby řepné slávy se dovedli sedláci, kteří se až topili v tisícovkách, snadno rozdovádět, rozkurážit. A tak nastal z pouhé prestiže rozkol i ve vládnoucí straně republikánské (agrární). Když jedna skupina prosadila, že se v obecním hostinci bude čepovat pivo holičské, odstěhovali se přívržen-ci druhé skupiny do hostince U Kuželů, kde se pilo z pivo-varu přerovského, neboť ve správní radě tohoto pivovaru zasedal mlynář, který byl jejich hlavou. S nimi sympatizo-vali lidovci v čele s poslancem Janovským, břestským obča-nem. Ti měli svůj asyl v hospodě Na orlovně. Sociální demo-kraté pluli opatrně mezi těmito politickými sopkami. Potud vzpomínky ředitele Straky. Ukazují, jak staré re-be!antství se u bohatých sedláků přelilo v plané furiantství. Zatímco většina obyvatel obce - bezzemků a drobných rol-níků - žila v těžké dřině a namnoze i v bídě, rozhazovali tito povýšenci po vzoru dřívější vrchnosti lehce získané pe-níze bezohledně do větru. O chudině ve své obci píše dr. Lochman: „I v Břestě byli chudáci, žebráci, neduživci a jiní osudem stíhaní. Pro nedo-statek bytů byli umístěni kam se dalo. Obecní váhy, kůlny, hřbitovní komory byly útulkem ubohých."

POSLECHNĚME SI KRONIKÁŘE
Obecní kroniky jsou nejen nedocenitelným a velice zají-mavým dokumentem, ale i živým zdrojem poučení pro osobní život dnešních lidí, zvláště mládeže. Poněvadž jsou poměrně málo dostupné,vypisujeme z kroniky obce Břestu nejzajíma-vější údaje. Prvním kronikářem - od r. 1880 - byl Tomáš Hrabal, po něm Fr. Symerský, Štěpán Pospíšil, Jos. Volník, Ant. Hýža, Ant. Gazdoš, Jos. Nevyjel, Vlad. Pospěch. Do le-tošního roku píše kroniku učitelka Marie Symerská. V letech 1886 - 1887 se stavěla silnice z Břestu do Něm-čic. Měla být přímá, ale protože někteří majitelé pozemků nechtěli přistoupit na nabízenou cenu, musela být lomena. V r. 1888 se Moštěnka čtyřikrát vylila, po senoseči odnes-la i kopky sena. V r. 1891 se vylila Moštěnka sedmkrát. Sena zničena, obilí porostlé, plesnivé, úroda zničena. Občané žádali regu-laci řeky, ale deset let marně. O rok později zamítnuta žá-dost o zřízení železniční zastávky. V r. 1897 se opět vylila Moštěnka, v následujícím roce zni-čila celou úrodu. V letech 1901 - 3 ustaveno vodní družstvo a Moštěnka ko-nečně regu:ována. Jednu třetinu nákladů hradil stát, třetinu země a třetinu zúčastněné obce. Na regulaci pracovalo 500 dělníků, Italů, Madarů, Chorvátů, Poláků, nejméně našich. Současně postaven náldadem obce most přes Moštěnku. V letech 1905 - 7 cdvociněny zamokřené pozemky. V letech 1908 - 11 scelovány pozemky. R. 1908 byla konečně po čtvrtstoletém jednání vybudo-✓ána železniční zastávka. V r. 1910 po tři týdny tak lilo, že 7. září Moštěnka, ačkoliv už byla r3gulována, přece vylila a přes pole se od Moštěnice na Říkovice a Žalkovice valily takové proudy vody, že zapla-✓ily domy i stáje. Voda se valila dál širokým proudem k Břes-tu, zaplavila pozemky od Moštěnky přes žalkovickou silnici k vesnici a hrnula se dál na Skaštice a do Moravy. Byla to od nepaměti největší povodeň. Čtenáře nikdy nepřestanou rozechvívat údaje o první svě-tové válce. V první výzvě odešlo do války z Břestu 68 mužů, v druhé výzvě do 42 let 17 mužů, pak rukovali jedenadvaceti-letí a dvacetiletí. V r. 1915 byly zabavovány pro válečné úče-Iv v domácnostech měděné kotle, hmoždíře, cínové ryny, obi-lí, mouka. Zakázány trikolóry a národní písně Rukují i osm-náctiletí, koncem roku je ve válce z Břestu 210 mužů. Někte-ří přebíhají do zajetí. V r. 1916 zaváděny lístky na textil a potraviny, na země-dělské práce přidělení ruští zajatci. Vypsána už pátá válečná půjčka Břestu bylo předepsáno 100 000 K. V r. 1917 zabaveny zvony na děla. Prohlídky a rekvizice obilí, dobytka, není uhlí, dřeva, začíná hlad, velká drahota. V tomto roce odvedeno devět sedmnáctiletých chlapců. Do-bytek hyne na měknutí kostí, lidé na španělskou chřipku. Řádí perse!cuce, udavačstvič zatýkání. Konečně byla pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce strašlivá válka skončena. Nevrátilo se z ní 17 břestských občanů. V letech 1921 - 1922 byl Břest elektrifikován. R. 1924 po-staven a otevřen Lidový dům V témže roce se tu konala první zemědělská výstava kontrolovaného skotu z Břestu, Skaštic, Říkovic a Žallcovic za účasti rektora, profesorů a žá-ků Vysoké školy zemědělské v Brně. V r. 1927 postavena ha-s;čská zbrojnice a zřízeno v Lidovém domě kino. R. 1928 dal JUDr. Josef Lochman postavit Domov pro staré břestské ob-čany a později vybudoval hřbitov. 1. května uspořádána dru-4 ha zemědělská výstava kontrolovaného dobytka, zemědělských strojů a drobného zvířectva, opět za účasti Vysoké školy zemědělské. Byla zbourána stará brána u státní silnice. V r. 1929 byla od začátku února krutá zima, 12. února kles-la teplota na -- 34 uC. Závěje až 2 m vysoké, železniční do-prava a školní vyučování zastaveny. Občané museli povinně prohrabovat cesty a čistit koleje. Pomrzlo mnoho zvěře, i vysoké, ve chlévech i dobytek. Teprve po 6. březnu začaly mrazy polevovat, sít se začalo až po 15. dubnu. V r. 1933 vr-cholí hospodářská krize, v Břestě je 40 osob nezaměstnaných, což je velký počet vzhledem k tomu, že velká většina obyva-tel byli zemědělci. V následujícím roce se po několikaletém suchu projevuje nedostatek pitné vody. Obec zřídila u Sto-nače elektrické čerpadlo; pro vodu si sem jezdili i z Němčic a ze Staré Vsi Zemědělci byli zbídačováni nízkými výkupními cenami dobytka, například 4 Kč za jeden kilogram, hovězí dobytek 2 - 3 Kč. Ještě v r. 1936 bylo v Břestě hodně neza-městnaných. Stavby prováděné na hřbitově jim aspoň na čas pomohly. 15. března 1939 projížděli nacističtí okupanti naší obcí, celá obec byla venku, měli jsme slzy v očích, ale i nenávistí zaťaté zuby i pěstě a slibovali jsme si, že tento obraz nesmí být nikdy zapomenut. V r. 1941 byli do koncentračního tábora odvlečeni čtyři občané a na nucené práce do „rajchu" 12 chlapců. Opět líst-ky na textil a potraviny, rekvizice, pouze německé úřadová-ní, nikdo nevěděl, kdy si pro něho přijde gestapo. 9. dubna 1944 shozeny americkou eskadrou na Břest čtyři bomby, kte-ré naštěstí dopadly na humna, kde vybuchly a zanechaly krátery o průměru 16 m. Kolem Břestu projížděly nákladní vlaky s politickými vězni v hadrech. Když některý mrazem, hladem či nemocí zemřel, byl vyhozen z vlaku. Také v naší obci byl nalezen takový zmrzlý ubožák neznámého jména. Je pochován na hřbitově - „neznámá oběť fašismu".

BITVA O BŘEST - JEDNA Z POSLEDNÍCH BITEV 2. SVĚTOVĚ VÁLKY
Břest se zapsal do historie druhé světové války tím, že se zde odehrála jedna z jejích posledních bitev. Naše vyprá-vění se opírá o svědectví účastníka této bitvy, tehdy npor. Josefa Buzika, velitele 1. baterie 4. protitankového pluku 3. čs. samostatné brigády, a o zápis v kronice obce. Jednotky 5. praporu pěchoty postupovaly od Kostelce u Holešova a Pravčic na Hostýn a dále na Břest, 4. prapor na Skaštice a Chropyň. V Hulíně bylo nutno vypořádat se s velikým zátarasem vzniklým zbořením železničního nadjezdu. Při uvolňování průjezdu pomáhali i místní obyvatelé Zvláště musíme vyzvednout obětavou pomoc odvážných mužů, kteří využívali své znalďsti terénu a vedli průzkumníky, nedbajíce ohrožení svých životů. Už v noci na 7. května překročily průzkumné čety trať Hulín - Přerov, pronikly do Břestu a část ho obsadily. Ukázalo se, že se Němci rozhodli Břest tvrdě hájit, patrně proto, aby zajistili odsun uloupeného materiálu a svých raněných, z nichž někteří byli umístěni v břestském klášteře. Už v pátek 4. května museli břestští muži kopat zá-kopy od Hulína přes pole ke Skašticím. V sobotu 5. května nařídil německý velitel kopat kulometná hnízda od trati k pravčické silnici. Nejhorší bylo to, že večer toho dne na-řídil, aby do jedenácti hodin v noci opustili všichni muži území obce. „Kdo bude po této době přistižen v obci, bude i s rodinou zastřelen.' Bylo to smutné loučení. Nikdo nevě-děl, zdali se se svými ještě kdy setká. Muži odcházeli po skupinách do okolních vesnic proti směru fronty, nejvíce do Skaštic. V noci prohlížely německé kontrolní hlídky sklepy a přesvědčovaly se, jak byl rozkaz spiněn. Vraťme se do Břestu a sledujme, co se tam odehrávalo v osudné noci. Kronikář zaznamenal: „Tma, ticho jako po vy-mření. Bylo slyšet jen šumění deště. Byli jsme ve sklepě do-mu čp. 80, když po druhé hodině slyšíme na chodbě kroky. Otevřeli jsme, zavolali a už jdou po chodbě dva naši vojáci. Byli to Slováci, celí promoklí, unavení. Ptali se po Němcích. Dozvěděli se, že po poštu nejsou, ale dále ano, ve škole, i na věži kostela. Odešli, ale přišli další, trousili se už za šera zahradami do dvorů a chalup. Zatopili jsme, sušili jim šaty, boty, vařili snídani, pekli buchty. V pokoji si zřídil nadporu-čík polní telefon, z chodby střílel voják z lehkého kulometu na věž. Za průzkumníky postupovali další vojáci. S. Buzik dostal - zároveň s jinými jednotkami - rozkaz, aby zabezpečili činnost jednotek v útoku. Za svítání byly přisunuty tři ba-terie protitankového dělostřelectva, jedna četa 122 mm houf-nic a dvě čety minometů. S. Buzik umístil dvě děla na křižo-vatce silnic a jedno ke zdi. Bylo to na jihovýchodním okraji obce, kde je dnes JZD. Naši dostali zprávu, že se Němci chystají k akci a skutečně kolem deváté hodiny začali Němci ostřelovat postavení pěchoty i dělostřelců prudkou palbou z minometů, kulometů i pušek. Němci měli velice výhodné postavení, neboť z věže kostela obsazené pozorovatelem, kulometem a ostřelovači mohli vidět vše jako na dlani a mohli zaměřovat střelbu velice přesně. Bitva stále nabývala na prudkosti, celý prostor od hřbitova, kde postupovali naši pě-šáci, a u dnešního kulturního domu se dostal do ohně. Na chvíli palba-limIkla, ale poté přešli Němci do útoku, nasa-dili i jednoho „Tygra" (tank) a „Ferdinanda" - těžké samo-chodné dělo ráže 105 mm. Naši (.1:--a:ostřeilci postřelovali věž a tank. Tank dostal zásah do pásu, zkroutil se, zastavil, ale pálil dál. Po jižním avýchodním okraji obce postupovala německá pěchota a snažila se obklíčit naše vojáky. Němci měli značnou přesilu. Naši pěšáci museli ustupovat a dostali se na linii děl. Situace se stávala kritickou. Za obrovského rachotu bitva vrcholila. Naši přisunuli dvě děla, potom ještě dvanáct protitankových děl, která se za neus[álé německé palby rozvinovala po poli na jihovýchodnim okraji obce. Něm-ci na věži byli konečně likvidováni. Dělostřelci přerušili pal-bu a naši pěšáci vyrazili opět kupředu. Asi za hodinu se jim podařilo dobýt ztracených pozic a už_ vytlačovali Němce, z Břestu. Kolem čtrnácté hodiny končila v tomto prostoru bitva, který v piné prudkosti trvala asi tři hodiny. Dělostřel-ci se stahovali z postavení a řadili do kolony, která postu-povala dále za pěchotou na Kroměříže Ta již byla obsazena z jihu rumunskými oddíly. Opět dáme slovo kronikáři: „Na obou stranách se bojovalo tvrdě a urputně. Při prudkém boji se zdálo, že naše dědina bude rozmetena. Hořely domy čp. 64 Josefa Roháčka, čp. 171 Miloslava Šišky, čp. 176 Aloisie Motalové a šest stodol v zahradách od Hulína. Hasit se ne-smělo a ani nedalo, německý tank a obrněná vozidla postu-povaly obcí, všude dopadaly granáty. Břest prožíval horké chvíle. Břestští muži byli uvěznění spolu s místními muži ve skaštické škole a v kapli a zdálky bezmocně přihlíželi bitvě svíráni strachem o ty členy rodin, které museli zanechat doma. Teprve v úterý ráno, 7. května, se vraceli domů. Ne-došli však všichni. Šestnáctiletý Jaromír Zatloukal, student kroměřížského gymnázia, se už se svou maminkou neshledal. Maminka o tom vypravuje: „Když Rumuni osvobodili Skaštice, došla zpráva, že také Břest je osvobozen. Mirek se nemohl dočkat návratu do rodné vsi. Ještě s několika občany a s ta-tínkem se vracel příkopem domů. Byli již blízko Břestu, když najednou padlo několik střelných ran z prvního stavení. Vši-chni rychle ulehli na zem. Teprve teď poznali, že v Břestě jsou ještě Němci. Několik mužů zvedlo bílé kapesníky, aby zabránili další střelbě, a Němci jim dovolili vstup do vesnice. Tatínek se obrátil k Mirkovi a pobízel ho, aby šel dál. Když se chlapec nehýbal, naklonil se k němu, zvedl mu hlavu a s hrůzou uviděl dvě střelné rány do kr,u, A úpiné osvobo-zení Břestu následovalo za několik hodin." Břest byl značně poškozen bitvou, která se tu odehrála. Požáry ještě dohasínaly, věž kostela, stromy, telegrafní slou-py a mnohé domy prostřílené, půda rozryta tanky a střelami, všude pino prázdných a nevybuchlých nábojů, po zemi ležely zpřetrhané dráty elektrického vedení, muselo se chodit velmi opatrně. Psi se lísal' k lidem s úzkostlivým křiučenín-i. Nej-více byla postižena východní část obce směrem k „bráně". Okna rozbita, všude pino střepin, na návsi leželo několik mrtv:ch něn-leckých vojáků, koní i domácí zvířectvo. Těžce :uškozena byla škola, obecní kancelář demolována, zničen psací stroj i hospodářský archiv. Hmotné škody nejsou ovšem ničím proti ztrátám na lid-ských životech. U zídky kostela padl partyzán Josef Kvas-nič' a z Drahlova, když chtěl zneškodnit Němce na věži. Nyní ležel na nosítkách v obecní knihovně zasypán květy. Na hřbitově kopali občané hrob pro dvanáct vojáků I. čs. armádního sboru, kteří zde padli. 8. května ve 13 hodin byl vykonán pohřební obřad za účasti všech občanů. Byly však ještě další bolestné ztráty - někteří čs. vojáci zůstali po bitvě nezvěstni - zřejmě padli Němcům do rukou a ti je Nělcteří ze zraněných - bylo jich přes sto - zsuiře/i při převozu do nemocnice nebo podlehli svým zraně-ním později. V úterý večer se obloha na západě rozhořela, okna i dveře drnčely pod nárazy vzduchových vin způsobe-m,;ch detonacemi. Zdálo se, že se fronta znova vrací do Břes-tu - to však byl ohlas poslední bitvy u Tovačova. Zde na hanáckých rovinách a současně na barikádách Prahy končila druhá světová válka. 9. května byl pochován student Jaromír Zatloukal. Jeho jméno je vyryto spolu s jinými obětmi druhé světové vál-ky - profesory i studenty - na pamětní desce ve vestibulu kroměřížského gymnázia. 10. května doprovázeli občané Břestu až ke skaštické silnici padlého partyzána Josefa Kvasničku, který byl pohřben v Drahlově. Kolik mladých lidí obětovalo své životy ještě v posled-ních hodinách války, kdy už věděli, že válka je u konce, že se v Německu vytvořila nová Dč5nitzova vláda a kapitulace že je otázkou nejbližších hodin. V bojích o naši vlast polo-žilo své životy 140 000 vojáků Sovětské armády, v jejímž svazku bojoval i I. čs. armádní sbor v SSSR. K osvobození ČSR přispěly značnou měrou i rumunské jednotky, které do-byly velkou část kroměřížského okresu.

PO VÍTĚZSTVi LIDU BOJ ZA DALŠ1 ÚSPĚCHY V USKUTEČŇOVÁNI SOCIALISMU. A KOMUNISMU
Když Sovětská armáda spolu s Prvním československým armádním sborem v Sovětském svazu, partyzány a c.lomácím odbojem dobyla historického vítězství nad fašismem, začala i pro naši obec nová éra. Řádný místní národní výbor byl ustaven 11. července 1945 za předsednictví s. Františka Pavlíčka čp. 45, člena KSČ; kromě KSČ měly v něm po čtyřech zástupcích strana sociálně demokratická, národně socialistická a lidová. Bu-dovatelské úsilí MNV se pochopitelně dlouho zaměřovalo na odstranění škod způsobených válkou. Byl vybudován místní rozhlas. V r. 1946 byl postaven a odhalen pomník padlých. Byla to velká pietní akce místní osvětové rady a všech ob-čanů. Hlavní zásluhu o dobrý průběh měli učitelé Antonín Gazidoš a Jaroslav Dostálek a kapelník Josef Kolařík, který I< této příležitosti složil melodram a hrál na klavír. Při osvě-tové radě působil smíšený pěvecký sbor a dobrý orchestr. Jmenujeme aspoň některé hudebníky - houslistu Fr. Spě-váka, Jana Černocha st., Václava Dlabaju, Antonína Krejčí-ře, Bedřicha Šišku, Fr. Škrabala. Život v obci, budovaný za podmínek národní a demokra-tické revoluce se pro lidové vrstvy vyvíjel tak, jak o tom snily generace „rebelů", avšak ani nyní nebylo nijak snadné jít po těchto nových, dosud nevyzkoušených cestách. Boje za nové myšlenky byly tvrdé po všech stránkách. Konzervativní síly ovládaly clo značné míry myšlení lidí. Ve volbách roku 1946 získali téměř polovinu hlasů lidovci, komunisté jen pě-tinu. Počet voličů 734, počet hlasů ČSL 331, KSČ 148, ČSD 133, ČNS 122. Následující rok 1947 byl velmi nepříznivý: krutá zima, až - 22 'C, na jaře se vylila Moštěnka, katastrofální sucho za-vinilo neúrodu - tak cukrovka dala výnos jen 40 - 50 q z měřice. Po Vítězném únoru se situace zlepšila, ale boj o sociali-zaci vesnice vyžadoval soustředění hlavních sil.
ZA SOCIALIZACI VESNICE
Mezi přední budovatele JZD patřili: Ant. Zavadil čp. 44, Štěpán Skřiček, Amálie Otáhalová, Josef Kutra, Jaroslav To-manec, Božena a Jan Klesnilovi, Fr. Zapletalík. Odměna za
16

pracovní jednotku (PJ) činila 14 Kčs, JZD hospodařilo na 130 ha, ČSSS obdělávaly 182 ha, soukromí zemědělci v roce 1953 694 ha. Rok 1955 byl pro JZD - podobně, jak tomu bylo i jinde - kritický. V r. 1956 činí výdělky pracovníků živo-čišné výroby asi 15 000 Kčs a 20 q naturálií za rok, pracov-níci v rostlinné výrobě mají slabší výdělky. V r. 1958 hos-podaří JZD již na 305 ha půdy s 87 členy. Pracovní jednotka se zvýšila na 20 Kčs. Od 1. ledna 1974 bylo JZD Břest slou-čeno s JZD Žalkovice a Kyselovice s názvem JZD Žalko-vice - Zámoraví. úspěchy tohoto družstva, na kterých mají z velké části zásluhu břestští družstevníci, patří k velkým dílům, na které jsou občané Břestu právem hrdi. Jimi vyvrcholují pro dnešní dobu všechny hrdinské a záslužné činy, o kterých jsme se při líčení historie Břestu zmínili, i všechny pokrokové snahy známé i neznámé. JZD Žalkovice - Zámoraví hospodaří na 1926 ha zemědělské půdy (1668 ha orné půdy); z plodin jsou na prvním místě obilniny (54 %), dále cukrovka (2) %), zbytek tvoří krmné plodiny (26 %). Do seskupení patří také JZD Ra;nochovice v horské oblasti, vzdálené od Žalkovic 50 km. Jeho pastevecká farma přispívá k odchovu mladého dobytka a ke stabilizaci krmivové základny. Pro příští rok se předpokládá další sloučení, a to s JZD Hulín. Velmi vý-razným úspěchem družstva je výroba mléka. V dosahované dojivosti přes 4 000 I na rok a kus (v březnu 1981 11.95 I na kus a den) je v mléčné lize okresu na 1. místě a na jednom z předních míst v celém státě. Tabulky nám ukazují, že také v obilovinách a cukrovce jsou výsledky družstevníků vynika-jící.
LID SI VLÁDNE SÁM
Nejvyšší orgán moci lidu v místní oblasti, národní výbor, musel v Břestě překonávat po dlouhou dobu velké překážky, než se konečně podařilo dosáhnout výrazných a přesvědči-vých úspěchů, a to hlavně po r. 1960. Před tímto rokem mů-žeme zaznamenat jen poměrně málo akcí - v r. 1956 bylo započato se stavbou kanalizací, v r. 1958 rekonstruován kulturní dům, r. 1959 zřízena samoobsluha. Nejvýznamnější akcí je vybudování reprezentačního více-účelového kulturního domu se sálem pro 640 osob (v Kro-měříži má divadelní sál Domu kultury 582 míst) a mo-torestem. V r. 1972 se začalo s rekonstrukcí stávající budovy, avšak před dokončením budova v důsledku nedbalosti cizích
17

pracovníků vyhořela, a proto bylo rozhodnuto postavit novou budovu. Díla se chopil MNV spolu s TJ Sokol. Celou stavbu vedl Antonín Zatloukal, tehdejší předseda TJ. Povolovací ří-zení a projektavé práce zajištovali Antonín Zat'oukal, Josef Nevyjel, předseda MNV, uč, Jiří Šimik. S pomocí ONV -odboru finančního, výstavby a kultury byl kulturní dům vy-budován za 2 700 000 Kčs. Provoz byl zahájen v r. 1976. Další významnou akcí je vybavení důstojné obřadní síně, kde se konají sňatky občanů Břestu, Skaštic a želkovic, ví-tání dětí do života a jiné akce. Přesvědčivým důkazem úspěšné činnosti MNV je přehled dalších akcí, které podstatně zlepšily nejen vzhled obce, ale i životní prostředí a celý průběh života občanů. Jejich prove-dení bylo umožněno za pomoci všech společenských organi-zací. Výčet je suchý, ale, za každou touto akcí je nutno vidět poctivé, mnohdy obětavé úsilí občanů.
Iffiffiffia
bylo započato s výstavbou čisticí storice odpadních vod provedena za rybníkem regulace potoka Stonače generální oprava elektrické sítě po celé obci rozšířena sít místního rozhlasu přes obec položen osfoli:ový koberec položeno 4 km silničních obrubníků postaveny 2 nové autobusové čekárny provedena demolice staré pošty započato s výsadúou okrasných dřevin vybudován vodojem v trati Dornavy vybudována forma pro živočišnou výrobu vybudována školní jídelna no zD zřízena sběrna prádla a obuvi V období 1960 - 1930 se podařilo reci 6 izovat tyto akce: postaven most přes řeku Moštěnku po:ožen koberec na cestu ke ri-i‘tnu vybudována kancriizoce v celé 00Ci vybudován veřejný vodovod pro všechny rodinné domky na ZDŠ vybudováno ústřední topení a dílny v mateřské šlcoe vybudováno ústřední topení a udělána fasáda ✓ obci položeno 2 650 m2 chodníků z dlaždic vybudováno veřejné osvětlení upraven Hliník a vybudováno parkoviště postaveno nákupní středisko opravena kostelní věž a položena na kostel nová krytina. O dosažené životní úrovni názorně svědčí tabulky o ob-čanské vybav nosci.
18

VOLEBNÍ PROGRAM
na nové volební období 1981 85 se kromě běžných oprav údržby budov a komunikací zaměřuje k těmto hlavním bo-dům: přemístění pošty do budovy č. 19 výstavba obřadní síně na hřbitově vybudování čističky odpadních vod do r.1985 rekultivace starého smetiště a vybudování nového dokončení ozelenění obce podle vypracované dokumentace předání budovy č. 135 MO ČSŽ pro vybudování sušárny a moštárny a budovy č. 10 JZD Zámoraví řešení budovy MNV a sběrny prádla a obuvi o.:evření dopravního hřiště. Myslivecké sdružení Domova vysází každým rokem do remízků tisíc stromů a keřů, dobuduje odchovnu bažantů, dále zkvalitní práci kroužku mladých přátel přírody při ZŠ ✓ Břestě. Český svaz žen získá nejméně 8 nových členek, zejména mladých, odpracuje v akci Z ročně 150 brigádnických hodin, v JZD nejméně 450 hodin. Český zahrádkářský svaz připraví okresní výstavu ovoce a zeleniny spojenou s výstavou výtvarných prací žáků ZŠ, ustaví kroužek mladých zahrádkářů, uspořádá každoročně pro mládež vlastivědný zájezd a Dětské sportovní odpoledne, od-pracuje nejméně 1 800 brig. hodin v akci Z, provede výsadbu zeleně na veřejných prostranstvích. ZO Cs. červeného kříže získá každoročně dva bezplatné dárce krve, bude spolupracovat se ZŠ při výchově mladých zdravotníků a získá každoročně tři mladé členy, odpracuje každoročně 30 brig. hodin a v JZD 100 brig. hodin. ZO Českého svazu chovatelů odpracuje pro veřejnost 400, pro JZD 400 a pro MO ČSCH 600 brig. hodin. MO požární ochrany provede v rámci oslav námětové vy-stoupení, získá každoročně dva mladé požárníky. TJ Sokol uspořádá každoročně v červnu sportovní den a v červenci Memoriál Ant. Zatloukala, v r. 1982 ustaví druž-stva házené žen, odpracuje 7 000 brig. hodin. VO SSM vybuduje novou klubovnu, odpracuje 200 brig. hodin. Dohlížecí výbor Jednoty odevzdá každoročně 3 700 Kčs na sociální účely. Přední místo v kulturním životě Břestu zaujímá základní devítiletá škola, kterou materiálně zabezpečuje MNV rozpoč-
19

tem ve výši 120 000 Kčs (v r. 1981 460 000 Kčs). Na škole je nyní 306 žáků, dojíždějí sem i žáci ze Žalkovic a Skaštic. Škola má 2 třídy školní družiny, ve školní jídelně, se stravuje 240 strávníků: 0 vynikající práci školy svědčí dádni vyzna-menání a řada uznání od okresních orgánů. Důležitým uka-zatelem dobré pedagogické práce jsou zkoušky na vyšší ško-ly - dosud všichni žáci tyto zkoušky vykonali s prospěchem a na školách dělají Břestu čest. Na škole pracuje ZO KSČ s osmi členy, ZV ROH, odbočka SČSP, brigáda socialistické práce získala již stříbrný odznak. Pionýrská organizace byla založena v r. 1950, je v ní sdruženo 198 pionýrů a jisker; za svou aktivitu získala 2 místo v okrese. Pozoruhodná je čin-nost kroužkC., - rozhlasového a recitačního, tanečního (na-cvičuje hanácké tance), mysliveckého, výtvarného, šacho-vého, vého, stolního tenisu, rozvíjí se družba s JZD a .5_, školou v Sládečkovicích. Třebaže většina dvanáctičlenného učitelského sboru do-jíždí, piní škola vzorně i své úkoly v kulturním a společen-ském životě obce a do značné míry zajišfuje hodnotné pro-gramy oslav VŘSR, Vítězného února, KilD;?, osvobození [Mos-tu a ČSR, pořádá každoročně tělovýchovný den, pečuje o výzdobu obce. Tyto akce uskutečňuje ve třech obcích. Další velmi aktivní složkou veřejného života v obci je MO požární ochrany, která v tomto roce oslaví 90 let svého trvání. Velmi záslužnou činností vyniká Sbor pro občanské záležitosti, který se svými akcemi, tak Nízkými životu kaž-dého jednotlivého občana a událostem pro !Každého tak vý-znamným, zapisuje do srdcí spoluobčanů. Při MNV pracuje také Osvětová beseda, která řídí veške-rý kulturní a společenský život v obci, spravuje taneční sou-bor a knihovnu. Také činnost ostatních složek Národní fronty by si vy-žádala aspoň malé kapitoly, ale pro nedostatek místa je as-poň vyjmenujeme s poděkováním každému, kdo se poctivě přičiňuje o jejich úspěšnou činnost: SSM, TJ Sokol, ČS-Ž, ČseK, MO mysliveckého sdružení Dornava, Český svaz cho-vatelů drobného zvířectva, Český svaz zahrádkářů. Nebylo by správné, kdybychom jenom chválili. Je přiro-zené, že se vyskytují i problémy a nedostatky. Tak například už v r. 1953 bylo v plánu MNV postavení nové pošty a re-konstrukce budovy MNV. Tento jistě naléhavý úkol je dosud nespiněn. Nedostatky jsou i v návštěvnosti kulturně politic-kých akcí, a tedy i v jejich propagaci, dále například v za-i jištění kontinuity v činorodé aktivitě školní mládeže a mla-
20

dých lidí po vychození škol. Tím větší zásluhu si získají ti, kdo si cia)í za cíl pohnout i s různými přetrvávajícími pro-blémy, těm patří -„čest a sláva", ale také uznání a ochotná součinnost všech občanů.
VEDOUCÍ ÚLOHA KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA
V čele po itického, společenského, kulturního i hospodář-ského života obce, v čele celé Národní fronty se všemi je-jími složkami, na prvních místech budovatelského úsilí na všech úsecích stojí, zvláště po roce 1948, Komunistická stra-na Československo. Ukázali jsme již, že její činnost narážela na nemalé překážky, že svého dnešního postavení nedobyla lehce. Vliv VO KSČ před sloučením JZD Břest s JZD Žalko-vice a Kyselovice a vytvořením ZO KSČ ve sloučeném JZD byl ve srovnání s dnešní úrovní poměrně malý; zejména pro-blematice zeměděislcé výroby, tj otázce klíčové, nebyla vě-nována náležitá pozornost, nebof v organizaci bylo zeměděl-ců poměrně málo. Autorita strany alejí vliv po sloučení druž stev podstatně vzrostly o opírají se o přesné komplexní roz-bory činnosti a jejích výsledků na všech úsecích, o důslednou kontrolu a stejně důsledné a nekompromisní realizování při-jatých usnesení, která se nevyhýbají konfliktům a znamenají někdy i nepopulární, tvrdá opatření. Tak se prokázalo, že ne-dostatky v dojivosti krav nebyly ani v kvalitě stáda, ani v kr-mivech, nýbrž v lidech, v jejich schopnostech a přístupu k práci. Tato politika ZO KSČ je dnes pině uznávána, jejím důsledkem jsou vynikající úspěchy v zemědělské výrobě a velmi povzbudivé perspektivy do budoucna. Zvláště musí-J, me vyzvednout tu radostnou skutečnost, že nalézá piné po-chopení LI mladých lidí, kteří se dobře uplatňují i ve vedení, map smysl pro progresívní metody (například bezorební setí) - a v tom je záruka ještě větších úspěchů i v pinění ztížených a náročných úkolů, daných XVI. sjezdem KSČ a 7. pětiletým plánem.
21

JEN DAL ! (Závěrem) Jen dál! Čas nový nové chce mít činy, den nový vzešel k nové práci nám, jet sláva otcův krásný šperk pro syny -však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám!
Jan Neruda
Vyprávění končí, ale život pokračuje dál. A o to běží, aby ti, kteří tvoří a dál budou tvořit historii své obce, a zejména ti, kteří píší teprve první kapitolu svého vlastního života, cílevědomě a se vším radostným elánem navazovali na nej-lepší tradice minulosti. Aby se zdravá a dravá chuť do ži-vota, to tradiční krásné rebelantství nepromarňovalo planým furiantstvím, ale aby se proměňovalo v konkrétní drobné i velké činy k vlastnímu prospěchu i k prospěchu obce a celé naší svobodné, socialistické vlasti. Hrdost na starobylost obce Břestu, na všechny úspěchy, kterých už bylo dosaženo, nechť se spojuje s hrdými plány a poctivým úsilím o úspěchy nové, o život stále bohatší, stále krásnější.
22